Vím, že se lidé snáze rozdělí o své peníze ve prospěch toho, koho považují za nevinného a přirozeně sympatického – jsou to především děti a zvířata. Mnohem hůře dáváme tomu, kdo si za svůj problém, alespoň podle našich představ, může sám – jsou to lidé, kteří nevzbuzují sympatie. Lidé žijící v nouzi, proti níž nebojují tak, jak bychom to dělali my. Lidé žijící ve vztazích, ze kterých bychom my již dávno odešli. Lidé, kteří se nevzepřeli proti tomu, jak jim byly rozdány karty života.
Druhý důvod je vlastně pragmatický. Znám Romana Čepeláka jako člověka pro věc zapáleného a zároveň realistického. Několikrát jsem azylový dům navštívil a viděl jsem jeho materiální zázemí a potřeby, ale i důsledný a přesto vlídný přístup pracovníků ke klientům. A jsem rád, že se o tyto nejednoduché klienty nemusím starat já sám. Je mnohem snazší přispět penězi, než vstoupit do arény.
PhDr. Petr Goldmann – vedoucí psycholog PN Bohnice